Další názvy: Prinz-Wilhelm-Quelle, Dr. Emil Hauk-Quelle, pramen Prince Viléma, pramen Partyzánů
Poloha (WGS84): E = 17,18329°; N = 50,25078°
Stručné informace: Pramen vznikl před rokem 1845 na popud bohatého návštěvníka lázní. Byl společně se Smrkovým pramenem označován jako jeden pramen Fichten-Quelle. Nyní je v dobrém stavu, k odpočinku slouží lavičky. Je zde VI. zastavení Stezky V. Priessnitze.
Podrobnosti:
Objevíme ho spolu se Smrkovým pramenem na modré turistické trase a zároveň na Stezce Vincenze Priessnitze, necelý půlkilometr nad Rumunským pramenem.
Oba prameny nechal postavit již před rokem 1845 bohatý návštěvník lázní.
Prameny s poměrně velkými mohylami z nasucho skládaných kamenů byly označovány pouze jako jeden - Fichten-Quelle a napájela je voda z prostřední smrkové koupele.
Pravý pramen uprostřed půlkruhové zídky, prohnuté do svahu, byl vůči okolnímu terénu vyvýšen. Až do renovace na přelomu 19. a 20. století zde byla umístěna deska s neznámým nápisem. Levý pramen se vyznačoval půlkruhovým tvarem a dosahoval výšky asi dvou metrů. Desku s nápisem tento pramen neměl. Vodu obou pramenů vyváděly na povrch kovové trubky.
27. července 1867 došlo k přejmenování pravého vodního zdroje na pramen Prince Viléma, patrně na počest jeho korunovace. Zmínka o tomto počinu byla vytesána do mramorové desky. Oba prameny zůstaly tehdy zachovány v původní podobě.
Do konce 19. století byl Vilémův pramen ještě minimálně jednou renovován, došlo ke snížení jeho mohyly a výměně kovové trubky za mramorový výtok. Na pohledu z roku 1912 mohyly obou pramenů byly navýšeny (asi na dva a ůl metru) a taktéž u nich vyrostla dřevěná pergola. Ve dvacátých letech 20. století došlo k přejmenováni levého pramene na Dr. Emil Hauk-Quelle, na desce však zůstal starý název Prinz-Wilhelm-Quelle. Po druhé světové válce už prameny nebyly renovovány a asi do poloviny devadesátých let 20. století se nacházely ve velice špatném stavu. Označení pro levý pramen nechala změnit Cestovní informační služba na pramen Partyzánů. Tento název se však nevžil, a proto byl v devadesátých letech 20. století přejmenován na Vilémův. U obou pramenů ústila tzv. Cesta filosofů.
Popisované prameny byly renovovány a nachází se u nich lavička k odpočinku.
Zdroj text: Smrkový, Vilémův a Nový smrkový pramen. ABT, Lukáš. Atlas jesenických pramenů a jiných drobných památek. Jeseník: Hnutí Brontosaurus Jeseníky, 2007, s. 48 - 49. Cesta ke kořenům. ISBN 978-80-239-8935-9.
Vilémův pramen prosinec 2015, KUTIŠOVÁ Monika Komplex Vilémova a Smrkového pramene prosinec 2015, KUTIŠOVÁ Monika
Vilémův a Smrkový pramen, dříve 1912, Atlas jesenických pramenů a jiných drobných památek. Vilémův a Smrkový pramen roku 1991 Hédl R. 1993, Lázeňské prameny v okolí Lázní Jeseník. Ms., 165 pp. www.hedl.net/jeseniky/prameny/prameny.htm
