Drobné památky v okolí Lázní Jeseník

Stručné informace:
Stavba Českého pomníku začala v roce 1871, slavnostně odhalen byl v roce 1874. V létě z něho teče voda.

Mnozí čeští krajané se kvůli německému a francouzskému nápisu na rádoby českém prameni stávali velice často terčem posměchu pacientů ostatních národností. Dokonce v Gräfenberku kolovala básnička Johanna Carla von Walterskirchena o tom, že: pramen Český všemi řečmi mluví, toliko mateřskou řečí nemluví. Není třeba dodávat, že se velice rychle rozšiřovala a škodlila nejen českým pacientům, ale především samotnému národu. Proto v roce 1867 přišel vysloužilý císařský královský nadporučík a velký vlastenec Jan Ripper s myšlenkou postavení důstojného českého pomníku s českým nápisem. Tuto myšlenku sdělil právě zde meškajícímu doktoru Pražákovi, který se na Gräfenberku léčil již v roce 1854, a doktoru A. F. Šromovi léčícímu se zde se svou manželkou. Samozřejmě by pomníkem upozornili nejen na velkého vodního doktora Vincenze Priessnitze, ale podnítili oživlé národní sebevědomí Čechů jak na Gräfenberku, tak i v celém českém království. Tato výstavba se tedy pro tento malý a utlačovaný národ stala otázkou prestiže. Ripperovi netrvalo dlouho, a tuto myšlenku prosadil i ve vyšších kruzích v Praze.

Peníze na stavbu a vyhotovení pomníku se sháněly prostřednictvím dobrovolných sbírek, jichž se účastnili mnozí vlastenci. Za tímto účelem ustanovil Ripper společně s předními představiteli českého veřejného života F. L. Riegerem, K. Sladkovským, Dr. A. Pražákem, J. S. Skrejšovským, Dr. A. F. Šromem, knihkupci Řivnáčem a Grégrem, profesorem Hemerníkem a mnoha dalšími výbor pro postavení pomníku, jehož složení však neznáme. Výbor se obracel na přední českou šlechtu se žádostí o příspěvek. Mnozí z nich, např. kníže Lobkovic, kníže Liechtenstein, hrabě Schönborn a další, na stavbu pomníku opravdu přispěli. Kromě toho výbor pořádal koncerty nebo prodával českou verzi knihy Emanuela Kappera s názvem První vodoléčný ústav Gréfenherk a jeho okolí, jehož čistý výnos byl určen právě na stavbu českého pomníku na Gräfenberku. Výstavba pomníku totiž stála celkem 1590 zlatých.

Jelikož Jan Ripper přes zimu a jaro pobýval v Praze, byl zde velice dobře obeznámen se společenským děním. Požádal tedy některé výborné umělce o zhotovení a předložení nákresů návrhů českého pomníku. Návrh Františka Schmoranze s jednoduchým pramenem se neujal. Neprošel také první návrh Alexandra Linsbauera. Jednalo se o symbolickou sochu Bohemie (Čechie) v životní velikosti, postavenou na kanelovaném sloupu. Podstavec tohoto pomníku pak tvořily reliéf Priessnitze a tři erby zemí komny české, moravské a slezské, a sice proto, že se pomník nalézá právě na rozhraní Čech, Moravy a Slezska. Vzadu se pak měl vyjímat známý epigram umístěný i na dnešním pomníku. Druhý Linsbauerův návrh se již začínal podobat dnešnímu pomníku. Na podstavci, který známe z uskutečněného pomníku, je kolem medailónu s Priessnitzovým poprsím umístěn Klácelův epigram. Nad ním se však ještě stále tyčí sloup se znaky českých zemí z prvního návrhu, na němž je umístěna tentokrát okřídlená Bohemie. Uskutečněn tedy byl až třetí návrh architekta Linsbauera.

Již 17. srpna 1871 byl pak na paměť 60. výročí založení vodoléčebného ústavu na Grafenberku položen základní kámen tohoto pomníku.K jeho odhalení, kvůli stavebním průtahům, došlo až 16. srpna o tři roky později. U této příležitosti došlo k vydání pamětních medailí s vyobrazením této architektonické památky. Samotnému odhalení však předcházela ostrá protičeská kampaň v tisku, naopak Jan Neruda v Národních listech nadále vybízel vlastence ke sbírkám a k samotné podpoře stavby.

Pomník zhotovili kameníci z mramoru, který byl nalámán v lomu Josefa Schindlera ve Velkých Kuněticích. Na soklu s rámečkem a medailónem Vincenze Priessnitze s nápisem: Čeněk Priessnitz se nachází čtyřboká ornamentální pískovcová hlavice, na které stojí socha Hygie (Zdravěny), bohyně zdraví. Sochu i s medailónem vytvořil v té době mladý sochař Josef Václav Myslbek. Obě díla byla odlita z bronzu v kovolitecké dílně Josefa Benkeho v Praze - Smíchově. Jedná se o jediné dílo tohoto významného českého sochaře v historickém Slezsku. Nad prameníkem tvaru lví hlavy se nachází datum slavnostního předání veřejnosti 16. VIII. 1874. Na zadní straně pomníku čteme nápis moravského básníka a revolucionáře Františka Matouše Klácela: Nad vodu nic! Z vody znik! Z vody růst! Voda léčivo živné, Priessnitz zdárně konal, Thales moudře co tušil. Klácel. Text byl omylem některými historiky připisován i pražskému kanovníkovi a básníkovi Václavu Štulcovi. Dle dobových fotografií se pomník původně nacházel přímo naproti dnešnímu hudebnímu pavilónu, jihovýchodně od poslední budovy Schindlerových léčebných domů. Zde patrně setrval do poloviny dvacátých let uplynulého století, kdy se v tomto prostoru začalo stavět pravé vřídlo Sanatoria Priessnitz. Pomník byl přemístěn na své dnešní místo na začátku Ripperovy promenády. Dnes se v blízkosti pomníku nachází menší kámen, který se sice chybně, ale aspoň stručně zmiňuje o historii pomníku. Samotný pomník působí místy zchátrale a nevýrazně, navíc sem byla v roce 2005 připevněna nevkusná deska s označením: Český pramen. Přes léto teče z pomníku voda.

Zdroj text:
Český pomník. ABT, Lukáš. Atlas jesenických pramenů a jiných drobných památek. Jeseník: Hnutí Brontosaurus Jeseníky, 2007, s. 26 - 28. Cesta ke kořenům. ISBN 978-80-239-8935-9.