Stručné informace:
Původně dřevěný kříž byl postaven jako vzpomínka na majora c. a k. rakouské armády F. E. von Enhubera. Roku 1865 byl na místě jeho sebevraždy a posledního odpočinku postaven mramorový pomník. Je zachovalý, navštěvovaný a je zde lavička.
Podrobnosti:
Hrob objevíme u červeně značené cesty u rozcestí Enhuberův hrob.
Původně dřevěný kříž byl postaven jako vzpomínka na majora c. a k. rakouské armády Fridricha Edlera von Enhubera z Vídně. Německá verze o jeho úmrtí říká: Ve svých 39 letech se major zamiloval do baronky Ilony von Ebenhausen. Krásná šlechtična mu lásku opětovala, a to vzdor okolnosti, že již byla zasnoubena s jedním uherským magnátem. Ten se o všem dozvěděl a přichystal krutou pomstu. Enhuber se totiž údajně podílel na březnovém povstání ve Vídni a po jeho potlačení se schovával právě na Gräfenberku, přičemž doufal v amnestii. Žárlivý sok ho ale udal. Když to Enhuber zjistil, zvolil dobrovolnou smrt. Snad neměl dost síly k útěku, snad mu došly peníze. Enhuberovo tělo bylo nalezeno v den, kdy měl být zatčen. Legenda se dobře poslouchá, ale jak už to chodí, pravdivé je pouze její jádro.
Ze seznamů lázeňských pacientů totiž víme, že Enhuber pobýval na Gräfenberku již od února roku 1848. Březnového povstání ve Vídni se tedy nezúčastnil. Podle svědectví Ferdinanda Neuperta a Rudolfa Mocha, které údajně sepsal Jan Ripper, se Enhuber stal obětí
své krize, která se během tvrdé priessnitzovské kůry dostavovala. Pacient trauma psychicky nevydržel a svůj život ukončil.
Dále se již všechny verze shodují: Sebevrah byl pohřben na hřbitově ve Frývaldově. O dva dny později se však nad papírenským jezem utopil ze zoufalství jistý učeň, který na požadavek tehdejšího faráře Gottfrieda Budeho musel být pohřben mimo posvěcenou půdu. To místní obyvatelstvo rozzuřilo. Cožpak si lidé nejsou rovni ani po smrti? Proto se tentýž den shromáždil před farou agresivní dav, kameny vytloukl skla v oknech a velebníčkovi vzkázal: Jestli urozený sebevrah ze hřbitova nezmizí, faru zapálíme a vás vyženeme. Ještě téhož večera byli vybráni dva muži nevalné pověsti, kteří Enhuherovy ostatky exhumovali a pochovali na Gräfenberku, na místě jeho sebevraždy.
V roce 1865 nechaly "ušlechtilé paní gräfenberské a frývaldovské" postavit na tomto místě nahoře zkosený mramorový pomník, což mělo symbolizovat zmařený život. Pomník objímal železný plůtek. Na opracovaném kameni dodnes čteme německý nápis stvořený rakouským hejtmanem Rittmeistrem, jenž v překladu E. Kappera zní: Muž plný života a síly jaré - zde zahynul co oběť světa zlob a jeho tělu přátelství tu staré - květnatý lesní upravil hrob. Co zbožná horlivost mu odpírá, ten kousek země, lásku nemajíc, to láska k lidstvu jemu věnovala - přemnohou slzu při tom uroníc.
Dole na pomníku se pak nacházel následující text: Friedrich Edler von Enhuher. k. u. k. Major im Generalstabkorps T. 24. Juni 1848 (Fridrich Eler von Enhuber, c. a k. major generálního štábu, pochován 24. června 1848). Tento nápis byl v rámci poválečných čistek odstraněn a po čase nahrazen mramorovou deskou s nápisem: Upraveno péčí MNV Jeseník 1960. V roce 1995 sem Nadace Víncenze Priessnitze připevnila destičku s překladem německého originálu na pomníku.
Památka je velmi zachovalá a patří k nejnavštěvovanějším lokalitám lázní.
Zdroj text:
Enhuberův hrob. ABT, Lukáš. Atlas jesenických pramenů a jiných drobných památek. Jeseník: Hnutí Brontosaurus Jeseníky, 2007, s. 65-66. Cesta ke kořenům. ISBN 978-80-239-8935-9.
